Meadows of Heaven - Meadows of Heaven

Z temné záři zčernalého nebe, z ochrany nad zemí, na tebe bezelstně blikají hvězdy.
Usmívají se…
Ozařují tvé blonďaté vlasy, zasněné modré oči, luční kvítko za uchem.
Ležíš na rosou mokré louce, ale nevadí ti promočená záda… tvá ústa v lehkém úsměvu sledují přívětivá světla hvězd…
Lehce natahuješ ruku a představíš si, že jednu takovou chytíš a sevřeš ji v dlani, a ona tu bude pro tebe, světlo pro tebe, dodávajíc naději…
Po tváři tě šimrá stéblo trávy. Utrhneš ho a lehce si jím pohladíš tvář.
Jako malé dítě se snažíš dosáhnout na hvězdy, v blažené naději, že snad sestoupí níž, snesou se k tobě…
Ozáří prostor okolo tebe.
Kvítko ti vypadne z pod ucha. Je tma. Nevidíš ho. Nenajdeš ho.
Strach, obrovský strach sevře tvé srdce.
Není tu…
A hvězdy jsou pořád tam nahoře.. na nebi. Pořád blikají, pořád se usmívají, ale nesestoupí.. zradí tě…
A není nikdo, kdo by byl ochoten pomoct.
Promočená záda náhle studí. Cítíš zřetelný chlad.
Ochoten pomoci…
Nemáš přátele, Luno?
Vždy zasněná, navenek nevnímajíc okolí, ale uvnitř vidíce vše, co se okolo děje.. ukládajíc v sobě vzpomínky, myšlenky, které nevyplují na povrch…
Zavřeš oči.
Horké slzy poznání dopadají na tvář..
Tohle ne, Luno.
Nedáš dopustit na svoje přátele.
Ale je tu někdo z nich? Právě teď?
Nechtěla si být sama?
Nejsem sama i mezi nimi?
Nenamlouvám si to jen, že se o mě skutečně jen trochu zajímají?
To si vážně myslíš?
Já nevím…
---
Tvůj tichý vzlykot se line po osamělé louce.
Zaslechne ho někdo?
Nepůjde se po tobě, někdo, ze starosti podívat, kam se tahle tichá dívka poděla?
---
Tiché kroky šustí trávou, přerostlou od nestálého sekání.
Dívčiny rudé vlasy rozbřesknou i tmu.
A slyšíš je i ty.
S nadějí vzhlédneš.
„Luno? Co tady děláš?“
Odpovědí je jí jen jediné vzlyknutí.
Rudovlasá dívka poklekne vedle tebe do mokré trávy.
Cítíš její dotek na tváři.
Hřejivý dotek plný obav a starostí.
„Měli jsme strach…“
Ještě hřejivější věta.
„Neplač…“
„Už nemám proč.“

by Nicy

||

Meadows of Heaven